📦 Z JINÉHO BALÍČKU: Zdravotní sestra, veterinářka, novinářka, ekonomka nebo podnikatelka. Vyzpovídali jsme profese, které se skrývají za maskami týmu ženského amerického fotbalu.

Ač je popularita amerického fotbalu na vzestupu, stále má v ČR oproti jiným zemím značné rezervy. Obzvláště potom ten ženský. O fungování nejlepšího českého týmu amerických fotbalistek a o tom, jak skloubit sport s pracovním a rodinným životem, jsme vyzpovídali jednu z jejich členek, Kateřinu Šlesingerovou, která je naší dlouholetou zákaznicí.

Dobrý den, Katko, díky za přijetí pozvání k rozhovoru naší rubriky Z jiného balíčku. Můžete našim čtenářům přiblížit, jak si aktuálně brněnské Amazonky stojí?

Amazonky jsou nejlepším ženským týmem amerického fotbalu v České republice. Od roku 2016 ještě ani jednou neprohrály a doufáme, že to tak bude i po nadcházejícím víkendu, kdy se pokusíme počtvrté získat titul mistryň v nejvyšší soutěži. 

Pojďme se podívat na vznik vašeho týmu. Jak to celé začalo? Co bylo potřeba zařídit, kde jste sehnali první hráčky?

Celé to vzniklo v hlavě naší manažerky Lenky Vavrisové a jednoho z našich bývalých koučů. Protože už v té době oba znali lidi, kteří se v tomto portu pohybovali, požádali je o pomoc. Uspořádali nábor. A pak už se to v podstatě vezlo. Nejdříve nás bylo 12 a postupně se přidávali další a další holky. Od puberťaček až po maminy. Každý rok v lednu děláme řadu náborů, na které může přijít kdokoliv a zatrénovat si s námi. Přijďte to zkusit!

Jaké máte za dobu svého působení největší úspěchy?

Jak jsem zmínila, jsme trojnásobné mistryně a nikdo nás neporazil už pár let. Naše obrana je známá tím, že je takřka nepropustná, útok zase svou silou, kterou přejede v podstatě kohokoliv. Mezi velké úspěchy patří ale třeba i to, že i po šesti letech fungujeme a držíme si stále formu. A to vše samotné. Ano, máme a vždy jsme měly kouče z brněnských mužských týmů. Jsme ale jediný ženský tým v ČR, který si založily ženy samy pro sebe a taky se na jeho fungování značně podílí. Ať už na trénování nových spoluhráček, nebo organizací. Naše holky se taky pravidelně školí na trenéry, a dokonce mezi sebou máme 4 rozhodčí, které běžně uvidíte pískat zápasy mužských soutěží. 

Kolik členů se aktuálně podílí na fungování Amazonek?

Každý rok je nás něco mezi 30 a 40. Jsme ženský kolektiv, takže se nám do toho trochu začínají míchat i těhotenství a jiné osobní záležitosti. Ten, kdo nehraje, se většinou ale podílí alespoň na té výpomoci v sezoně nebo roztleskává fanoušky na zápasech. Prostě jednou Amazonka, vždycky Amazonka!

Kde získáváte finance na fungování týmu? Máte nějaké sponzory?

S financováním takových sportů jako je americký fotbal je to v ČR obtížné. Většinu toho, co potřebujeme, si zaplatíme z vlastních kapes – platíme měsíční příspěvky, případně nějaké jednorázové náklady jako jsou soustředění. Z toho se pak musí hospodařit celý rok a poplatit hřiště na tréninky, hřiště na zápasy, autobusy na zápasy atd.  Naštěstí jsme během let měli štěstí a řada firem a lidí nám vypomohla. Když ne finančně, tak třeba materiálem nebo možností využít nějaké slevy. Pro tento rok se naším partnerem stala brněnská Fox Agency. Kromě toho, že nám ještě před sezonou pořídili nové dresy, s námi míří na všechny zápasy a fanoušci tak mohou odkudkoliv sledovat živé přenosy. Navíc celý tým Fox Agency je k nám strašně vstřícný a jejich moderátorku jsme dokonce už stihly zrekrutovat pro další sezonu. 

Jak často máte tréninky? Jak se vám daří motivovat hráčky k pravidelnému navštěvování tréninků?

Tréninky jsou dvakrát týdně, ale samozřejmě, stejně jako jiné sporty, i americký fotbal vyžaduje i individuální přípravu. Každá hráčka si musí sáhnout do svědomí, uvědomit si, kde má své mínusy, ať už je to třeba rychlost či síla, a zapracovat na zlepšení i ve svém volném čase. Na hřišti je právě tato osobní motivace docela hodně poznat ve výkonech. Snažíme se ale hodně dělat i jako tým, v létě máme sprinterské tréninky, na jaře chodíme společně na silové tréninky. Trenéři myslí na to, abychom své tělo připravili opravdu komplexně. 

A docházka?

Nebudeme si nic namlouvat. U dospělých sportovců se zaměstnáním na plný úvazek je to docela svízel. Máme mezi sebou zdravotní sestru, veterinářku, novinářku, vzpěračku, archivářku, ekonomku, mě podnikatelku… Prostě všechno možné. A docházka na tréninky pak vyžaduje velkou sebekázeň a hodně lidí ji jednoduše nemá. No a pak musí někdo zvýšit hlas, což je osvědčená metoda.

Můžete definovat typickou hráčku vašeho týmu? Jsou to studentky, pracující? A jak se právě k americkému fotbalu nejčastěji dostaly?

Typická hráčka našeho týmu má hlavně na podzim ruce plné modřin a v pondělí je rozlámaná a nevyspaná po víkendovém zápase. Jinak to nejde říct. Od 18 do 36 let. Zaměstnané, mámy na mateřské, studentky. Se sportovní minulostí i bez ní. Vysoké i malé, útlé i silné. Fotbal je skvělý v tom, že je v něm místě pro každého a každý si na své pozici může najít svoji motivaci, v čem být nejlepší a jak týmu pomoci. Na hřišti je totiž důležité, aby každý odvedl svou práci na 100 %, jinak to nevyjde. Ať už je to nutnost pohlídat si své zodpovědnosti v obraně, nebo splnit přesně svůj úkol předepsaný taktikou v útoku. 

Jak se ti daří skloubit pracovní život se sportovní kariérou?

Jak už jsem zmínila, živím se podnikáním. Konkrétně v oboru cyklistiky, jsem majitelkou prodejny s jízdními koly a sportovním vybavením Duck Bike. Tato práce má velkou nevýhodu v tom, že pracovní doba je v době cyklosezóny od nevidím do nevidím, často z práce odcházím kolem osmé hodiny večerní. Naštěstí naše tréningy jsou až večer, takže se to zkoordinovat dá. No a v době vrcholu naší sezóny, což je září až listopad, už mám zase v práci relativně klid, takže můžu chodit včas i na rozcvičku.

Ženský americký fotbal v ČR přeci jen není tak rozvinutý, jako jiné sporty. Jak se vyvíjí? Pozorujete nějaké trendy v jeho oblíbenosti?

Oblíbenost určitě roste. Vždyť když jsme v roce 2013 založily Amazons, v ČR byl jen jeden další tým. No a už o rok později jsme hrály turnaj za účasti čtyř týmů. Teď jsou u nás dvě ženské soutěže. V první lize hrají 4 týmy, což je vlastně plnohodnotná ligová soutěž podobná tomu, jak to mají v jarních měsících muži, v druhé jsou týmy tři. Prozatím. Existují totiž i další týmy, které se do soutěží zatím nepřihlásily. Navíc vzniká hodně mládežnických družstev věnujících se bezkontaktní verzi amerického fotbalu takzvanému flag fotbalu. A právě tam je strašný potenciál. Hrají ho kluci i holky a pokud je fotbal chytne, v těch 16 či 17 letech je čeká přestup do kontaktního fotbalu. 

Jak velkou máte fanouškovskou základnu? Jsou to jenom Brňáci, nebo se najdou i napříč republikou?

Určitě napříč. Stejně jako my nejsme všechny Brňačky, tak ani naši kamarádi, rodiny a podporovatelé nejsou jenom z Brna a okolí. Máme ale jednu takovou příhodu. Před pár lety přišla na nábor slečna, která nás už dva roky před tím sledovala a fandila nám. Byly jsme pro ni jako sportovní idolové a měla z nás strašnou trému. Na nábor se odhodlala až rok poté, co se přestěhovala za studii do Brna, jak se bála. Nu a teď je to jedna z našich útočných opor. Fanoušci se najdou jednoduše všude.

Americký fotbal vnímám jako velmi náročný a tvrdý sport. Je tomu tak i ve skutečnosti? Jak náročné jsou vaše tréninky?

Tréninky jsou samozřejmě upravené podle toho, ve které části přípravy se nacházíme. To má naše manažerka Lenka Vavrisová ohlídané. Jestli jde o náročnost ve smyslu kontaktu, tak ano, i takové tréninky jsou. Hlavně v jarní části, kdy se dělají speciální drily na zaučení nováčků. Jednoduše se skládáme pořád dokola, dokud to tělu nepřipadá tak přirozené jako chůze. A po této fázi si to už člověk neuvědomuje. Nějaké drobné bolístky k tomu prostě patří. Však si to klidně přijďte vyzkoušet!

Jedná o plnokontaktní sport, úrazy se vám zajisté nevyhnou. Jak vážné a časté bývají?

Nejvážnější úrazy se při tomto sportu stávají, když člověk nedělá, co má. To znamená, když něco vypustí, snaží se o skládku nějakým zakázaným způsobem nebo byl například líný posílit své tělo do té míry, aby se na jeho sílu mohl spolehnout i v kontaktním sportu. Samozřejmě u žen jsou náchylnější na zranění kolena. Ale během přípravy děláme vše proto, abychom takovým zraněním předešly. A jak jsem řekla, drobné odřeniny, modřiny a další bolístky k tomu prostě patří. Nejlepším přítelem řady z nás je tejpovací páska. 

Můžete přiblížit, k jakým účelům Zaslat.cz využíváte a co vidíte za hlavní benefity?

Zaslat.cz znám úplně od začátku. Jakožto velký nepřítel fungování (nebo nefungování?) pošty se stále snažím hledat nějaké pro mě pohodlnější alternativy. Službu využívám jak k soukromým účelům, když potřebuji poslat nějaký balíček třeba s bazarovým zbožím, tak ve firmě, kde je občas potřeba poslat i nějaký velký balík, se kterým pošta měla vždycky velký problém. Třeba takové zabalené kolo – není to nic extrémního, ale ty pohledy, když balík dotáhnete na poštu, to nikomu nepřeji. Zaslat.cz také využíváme, když nějaká naše spoluhráčka zapomene třeba přilbu na zápas. Díky skvělé domluvě jeden den požádáme a druhý den máme přilbu u sebe. Se Zaslat.cz nemusím nic nikam tahat, řidič si pro balík přijede kamkoliv já zadám, nikdo nemá s ničím problém. Za mě jedna z nejlepších služeb, která za poslední léta vznikla.