Sortiment Dráček.cz se vyvíjí společně s našimi dětmi – rozhovor s Michalou Loudínovou o rodinném podnikání a jak se z něho nezbláznit. Michala Loudínová společně se svým manželem provozuje úspěšný rodinný podnik s hračkami Dráček.cz. Začali v době, kdy bylo české e-commerce ještě v plenkách a jejich děti také. Dnes mají eshop a fungující kamennou prodejnu v Praze. Společně jsme probrali nesnadné začátky podnikání i to, jak udržet rodinnou firmu a zachovat u toho vztah i zdravý rozum.
Společně s manželem provozujete obchod s hračkami pro děti. Můžete nám ho více představit?
Dá se říct, že se sortiment Dráčku vyvíjí společně s našimi dětmi. Začínali jsme s kojeneckými věcmi a postupně jsme se dostali přes hračky pro batolata k sortimentu pro předškoláky až ke školním batohům. Školní brašny jsme začali prodávat s nástupem dcery do první třídy. Ani já jsem nevěnovala velkou pozornost tomu, jakou školní tašku jí vybrat, volili jsme podle obrázku, který se dceři líbil a značku, která byla v té době nejrozšířenější. Velmi brzy ale dcera začala mít svůj školní batoh přetížený a přišlo první hrbení se pod tíhou batohu, která byla neadekvátní její postavě. To bylo pro mě alarmující zjištění. O problematiku školních tašek jsem se začala intenzivněji zajímat a brzy jsem zjistila, jako u látkových hraček, že obchodů, kde by měli větší výběr a uměli poradit, není moc, dokonce ani v Praze. Další velký skok v našem sortimentu pak byl rychle na světě.
Jak se mění trend hraček v průběhu let? Jaké hračky jsou v dnešní době nejpopulárnější?
Spíše než trend hraček se vyvíjí preference rodičů. Teď se hodně zaměřují na didaktiku. Poměrně dost maminek řeší i to, aby měla hračka přidanou hodnotu a dítěti i něco přinesla.
Trendy pozorujeme taktéž v reklamě, která zákazníka ovlivňuje obrovským způsobem. Dříve byla hlavní platformou televize. Věděli jsme, že jakmile bude na daný výrobek reklama v televizi, prodeje obrovsky narostou. S tím souvisí tvorba zásob daného produktu. Trend se změnil, dneska jsou hlavní tažnou silou jednoznačně sociální sítě.
Látkové hračky jsou také moc pěkný nápad. Proč z nich nakonec sešlo?
Malí lokální výrobci bohužel nejsou schopni dlouhodobě se udržet na trhu. Často to šily maminky na mateřské, kterým se nedařilo vyrábět v takovém rozsahu. Problém byl třeba i v tom, že šily z malých sérií látek. Každá várka pak byla mírně barevně odlišná, což bylo pro internetový prodej absolutně nevhodné. Pokud si zákaznice objednala žlutý kapsář, tak chtěla žlutý kapsář a né béžový.
Také jsme zápasili s dodacími lhůtami. Museli jsme dělat obrovské skladové zásoby, protože nikdo nechtěl čekat měsíc na to, až se zboží došije. Navíc – co objednávka, to překvapení. Jedna zákaznice třeba čekala měsíc na spací pytel pro miminko a to jí mezitím vyrostlo. Také se stávalo, že spací pytel přišel o deset centimetrů kratší a během výstupní kontroly to nikdo nezjistil. Kvůli neustálému tření mezi dodávkami jsme nemohli dlouhodobě obchod udržet na vysoké zákaznické spokojenosti, a tak jsme se přeorientovali na standardnější výrobu. Rozhodně ale ne na úkor kvality. Tu si držíme dál.
Podle jakých kritérií hračky do obchodu vybíráte?
Máme několik českých firem, se kterými spolupracujeme od začátku a jsou to mí nejoblíbenější dodavatelé. Pokud mám možnost navázat spolupráci s českým výrobcem, tak to vždy moc ráda udělám. Je to rozhodně má preference a je škoda, že jich je tu stále méně.
Pokud to není český produkt, tak by ta hračka měla být něčím specifická a především kvalitní. Rozhodně to nejsou hračky, které se prodávají na každém rohu. Máme krásné věci od francouzského výrobce BUKI, který vyrábí různé stavebnice, jako třeba autíčka na solární energii, slanou vodu či na stlačený vzduch. Děti se tam učí i fyziku. Zajímá mě právě ta přidaná hodnota.
Povíte nám nejoblíbenější produkt ve vašem sortimentu?
Pokud se to týká hraček, tak jsou to rozhodně loutková divadla na Vánoce. To je něco, co jiní prodejci nemají. Je to naše patnáctiletá stálice.
Spíš než hračky, tak gro našeho sortimentu jsou školní potřeby a aktovky, kterých už máme možná více než hraček a prodáváme je po celý rok.
Zmínila jste školní batohy. Podle čeho se může vybrat ten pravý? Řeší se funkčnost, nebo je to čistě estetická záležitost?
Právě estetičnost je až na poslední místě. Batoh musí především sedět, protože české děti nosí neskutečné množství pomůcek. To vede k tomu, že jsou batohy přetížené a pokud se nevybere ten správný, tak si jednoznačně od první třídy ničí záda. Proto je důležité, aby si batoh přišli rodiče s dětmi vyzkoušet. Je tam spoustu faktorů, stavba těla každého dítěte je jiná – různě zakřivená páteř, jiný poměr výšky zad a nohou atp. Proto se prakticky nedá správná aktovka doporučit na dálku, dítě si ji musí vyzkoušet.
Většinou to tedy funguje tak, že si člověk batohy prohlédne online na Dráček.cz a pak si ho přijde na prodejnu vyzkoušet?
Obchod jste založili společně s manželem. Jak se dá úspěšně zvládnout rodinné podnikání?
Měla jste zkušenosti s podnikáním už předtím?
Ne, vůbec. Předtím jsem pracovala v korporátu a poté jsme s manželem odjeli do USA. Manžel se předtím živil jako obchodník a měl deset let zkušeností v obchodě jako zaměstnanec, což byl velký bonus. Já jsem řešila sortiment a komunikaci se zákazníky a manžel dělal tu obchodní a technickou část, takže jsme si to přirozeně rozdělili.
Jak jste řešili rozdílné názory?
Máte doporučení pro ty, kteří mají rodinné podnikání nebo s ním chtějí začít? Jakého pravidla se mají držet?
Obecné pravidlo na to bohužel neexistuje, protože je to hodně o povahách. Asi úplně nejdůležitější je rozdělit si role a toho druhého respektovat v té jeho. Nám to nejvíc skřípalo, když se ten druhý snažil mluvit do práce tomu prvnímu. V okamžiku, kdy jsme přestali respektovat vzájemné kompetence, to skřípalo. Lidé by měli být schopni spolu mluvit a domluvit se. Jakmile se začnou hádat o prkotinách a přestanou spolu komunikovat, tak to mohou zavřít. To je tak i v běžném manželství. Ti dva se musí naučit dělat kompromisy.
Co je v současné době největší výzva? Co plánujete do budoucna?
V budoucnu plánuji poklidný důchod, ale do toho máme ještě hodně daleko. Budu si na chatě číst,možná psát nějakou svoji knihu a starat se o vnoučata. Nikdy jsem nebyla ambiciózní podnikatel. Vždy jsem toužila mít malou rodinnou firmu, aby se nám dobře žilo, práce nás bavila a neměli jsem existenční starosti. Ale rozhodně nechci prací trávit celý svůj život. Chci se plně věnovat dětem a rodině a rozhodně neopomíjet i svůj volný čas. Miluji cestování, procházky přírodou nebo třeba jen volné víkendy s knihou na naší chatě uprostřed lesa. Podnikání je pro mě zdroj obživy a způsob vydělávání peněz, který mě baví. Ale nechci jednou skončit s pocitem, že jsem si přes práci nestihla užít život. Snad se nám to podaří. Stále pracujeme více, než bychom chtěli:-)
V posledním roce jste se Zaslat.cz poslali přes 4 500 balíků. Můžete nám více říct o tom, jak spolupráce funguje a v čem vám naše služba vyhovuje nejvíce?
My jsme předtím posílali přímo přes GLS a k vám jsme se dostali kvůli tomu, že po nás GLS už druhým rokem chtělo sezónní příplatek, který byl pro nás už velmi problematický. V našem případě vycházel na 35 korun na balík, což je polovina ceny přepravy. To jsem odmítla akceptovat, a tak jsem v jedné diskuzi narazila na Zaslat.cz. Přijde mi paradoxní, že stále využíváme GLS, ale fakturu nám zasílá Zaslat.cz a bez příplatku. I ta komunikace je oproti GLS příjemnější, osobnější. Vždy, když potřebuju, stačí napsat a vy se mi okamžitě ozvete a začnete to řešit. Původně byla rozhodující cena, finálně mi ale vyhovuje hlavně ten osobní přístup.
