📦 Z JINÉHO BALÍČKU: „Příběh firmy je někdy tak silný, že přebíjí i případné nešvary“ říká René Nekuda, lektor tvůrčího psaní a autor bestsellerů

René Nekuda je celý život obklopen příběhy. Kromě toho, že jeden sám žije, učí firmy i jednotlivce, jak odvyprávět jakýkoliv příběh tak, aby v posluchačích vzbudil ty správné emoce. Co by to bylo za správného lektora tvůrčího psaní, kdyby sám příběhy nepsal. Je autorem dvou českých bestsellerů „Kreativní zápisník“ a „Příběhostroj“

Kromě psaní vlastních knih pomáháte firmám odvyprávět jejich příběhy. Proč jsou příběhy tak důležité?

Firmy i jednotlivce školím v oblasti tvůrčího psaní, fungování příběhů i rozvoji kreativity. Je to hrozně důležitá součást celku, někdy je příběh firmy tak silný, že přebíjí i případné nešvary. Nebo dokáže udělat z neprodejného produktu v podstatě celosvětovou jedničku. Krásným příkladem takového produktu je jedna černá limonáda. Ta obsahuje 32 kostek cukru, je obarvená ropou se směsicí Éček. Toto jsou fakta, která ale firma, která ji vyrábí, nikde neprezentuje, protože by si ji nikdo nekoupil. Naopak vypráví příběh radosti, spokojených Vánoc, dobrého oběda s rodinou a přáteli. Díky tomu je také celosvětově úspěšná.

Co vás přivedlo k tomu být na volné noze a učit lidi tvůrčí psaní?

Tvůrčí psaní jsem studoval na vysoké školy. Během studií jsem pracoval v novinách i v televizi, musel jsem si přivydělávat. Původně jsem neměl v plánu vyučovat, nabídli mi to ale při mých studiích na VŠ. Čuchnul jsem k tomu a už jsem u toho zůstal.

Můžete stručně popsat, jak probíhají Vaše kurzy?

Mé kurzy nezávisí jen na mně, jedná se o práci ve skupině. Nejprve se učíme základy práce s příběhem. Poté mám pro účastníky přichystaná různá kreativní cvičení, díky kterým zjistí, jak fungují, jak jim funguje jejich vlastní tvořivost, co je brzdí, co stimuluje a proč. Po skončení kurzu by měli vědět, jak se sebou pracovat a jak odbourávat tvůrčí bloky. Také se zbaví tzv. „syndromu prázdné stránky“, který většina z nás dobře zná. Jedná se o spisovatelův blok, kdy 2 hodiny kouká do počítače a přemýšlí, jak začít. Děje se to „velkým autorům“ i běžným lidem při každodenních situacích, jako je třeba psaní emailu nebo seminárky do školy. Lidé si neuvědomí, že nemusí začít od začátku. Mohou začít od prostředku – od toho, co znají, a ty zbylé části doplnit později. Pro mnohé je toto velké vysvobození.

Teď už jste známá osobnost, dělal jste rozhovory pro DVTV, Českou televizi, Seznam a celou řadu časopisů, o klienty určitě nouzi nemáte. Vzpomenete si ale na Vaše začátky? Jak jste sháněl studenty?

Začal jsem psát blog, který byl hned od začátku poměrně populární. Vše šlo tak nějak samospádem, neměl jsem žádné reklamy. Zafungovalo u mě „Word of Mouth“, lidé si o mých kurzech povídali, doporučovali, a tak to funguje prakticky dodnes. Ani teď nevyužívám žádnou reklamu. Dostal jsem se ale na hranu únosnosti, další kurzy teď už nemůžu vypisovat.

Co bylo největší výzvou, které jste musel za dobu Vašeho podnikání čelit?

Nejtěžší pro mě byly právě ty začátky. Potřeboval jsem hodně odvahy odbourat strach. Jak jsem zmínil, neplánoval jsem podnikat, přišlo to tak nějak samo a já si to musel obhájit nejen před ostatními, ale i sám před sebou. A to bylo nejtěžší.

Můžete definovat, kdo je Váš typický klient? Najdete mezi nimi nějakou charakteristickou skupinu?

Vzhledem k tomu, že vedu kurzy pro veřejnost, to moc nejde. Setkávám se s manažery, ajťáky, doktory, právníky, studenty, novináři, herci. Spektrum je opravdu široké. Ani co se týče věku nemohu určit typickou skupinu. Chodí ke mně děti od 11 let až po 96ti leté důchodce. Pozoruji ale, že mé kurzy navštěvují více ženy, než muži. Jen pro ženy to ale rozhodně není.

A jejich motivace k účasti na Vašem kurzu?

Spíše je motivuje seberozvoj, než se stát spisovateli. Často to jsou cestovatelé, kteří píší zážitky z cestování na svůj blog. Vášniví čtenáři, kteří chtějí vědět, jak to jejich oblíbení autoři dělají. Manažeři naopak chtějí rozvíjet prezentační schopnosti a dovednosti. Doktoři a sestřičky zase denně pracují s konkrétními lidskými příběhy a osudy a potřebují to vše nějak zpracovávat, ventilovat. Často se také setkávám s copywritery, kteří se chtějí zlepšit v práci nebo podnikateli, kteří mají rodinnou firmu a chtějí poutavě vyprávět historii firmy. Zajímaví jsou i starší lidé, kteří chtějí zpracovat historii svého rodu nebo sepsat vzpomínky a zážitky.

Jak jsou na tom české firmy s příběhy? Můžete zmínit nějakou, která to umí opravdu dobře?

Nevím, jestli to umí i dneska, rozhodně to ale dříve uměl Baťa. Což je i důvod současné oblíbenosti i přesto, že kvalita je už někde jinde. Dále mohu zmínit Škodovku. Její skvělý příběh všichni známe. Lidl zase využívá nostalgie a práce se vzpomínkami se svými Retro víkendy. Na Baťovu tradici navazují také kluci ze Zlína se svou firmou Vasky, kteří s příběhem a tradicí obuvnictví ve Zlíně umí taky hezky pracovat. Dále mě napadá vyhledávač letenek Kiwi, který se stal díky zapojení prvku příběhů celosvětově známým.

Můžete našim čtenářům přiblížit, jak probíhá Vaše spolupráce se Zaslat.cz?

Když vydám knížku, ještě před tím, než je dostupná v knihkupectvích, dělám předprodej pro své fanoušky. Ten si organizuji sám a k tomu potřebuji Zaslat.cz. Svou první knížku jsem ještě rozesílal přes Českou poštu, což bylo velmi komplikované. Musel jsem přes 400 knížek sám odvést na poštu, navíc jsem nějak chybně vyplnil podací lístky a strávil jsem tam nakonec přes 3 hodiny. A to bylo opravdu utrpení.

Na Zaslat.cz je to mnohem jednodušší a rychlejší. Štítky si sám vytisknu, polepím, řidič přijede přímo ke mně a balíky si odveze. Všechno funguje, jak má.