ZASLAT POMOC: „Začal jsem vařit jídlo pro naše sousedy. Bylo to skoro jako ve válce.“ vzpomíná na začátek pandemie Radek Řezáč, provozovatel apartmánů ve Španělsku

S Radkem Řezáčem jsme se v Zaslat seznámili na jaře 2020 při první vlně koronavirové pandemie. Tehdy jsme podpořili jeho iniciativu pomoci lidem ve španělské Andalusii a společnými silami jsme doručili přes 9 000 roušek lidem, kteří je nejvíce potřebovali. Snad i díky této zkušenosti jsme s Radkem, jinak provozovatelem apartmánů Varadero právě ve slunné Andalusii, navázali jedinečnou spolupráci a společně, i když trochu jinak, jsme pomáhali i na podzim.  Jak se s rokem 2020 a všemi jeho nástrahami vypořádal? Začtěte se do příběhu plným emocí a inspirace.

Radku, jste především provozovatel ubytování ve španělské Andalusii nedaleko Malagy. Ne každý, zvláště pak v Česku,  si může do životopisu zapsat takové povolání. Prozraďte nám, jak jste se do Španělska a k provozu apartmánů vlastně dostal?

V Andalusii žiju už šest, sedm let. Pracoval jsem dva roky pro českou cestovní kancelář jako delegát. Cestovka se ale nakonec rozhodla projekt v Andalusii ukončit. A já jsem tady zůstal a hledal práci. Majitelka apartmánových budov, kde si cestovka dříve pronajímala pro klienty pokoje, mi řekla, že by mi chtěla splnit sen žít u moře, a tak mi pronajala 2 apartmány. Já si následně udělal s kolegou licenci na komerční pronájem.  No a dařilo se nám tak dobře, že dnes už máme apartmánů celkem třináct.

 

Jak jste se letos vypořádali s koronakrizí? Na jaře byly hranice uzavřeny úplně, odhodlali se Češi poté v letním rozvolnění vyrazit za hranice Česka?

Krize se nás dotkla stejně jako ostatní podnikatele v tomto odvětví. V létě jsme měli obsazenost 80 %, ale samozřejmě s cenami o třetinu nižšími. Přibližně polovina rezervací byla z České republiky a zbytek Španělé. Bylo až neuvěřitelné, jak nám krajané chtěli pomoct, nerušili své rezervace a přijeli si užít léto k nám. A pokud ke zrušení rezervace došlo, přesunula se záloha za pobyt na rok 2021. Moc nám to pomohlo a nečekali jsme tak obrovskou solidaritu “našinců”. Naše běžná roční obsazenost je kolem 80 %, tento rok jsme na 30% a je to opravdu velmi těžká situace. V našem městě jsou ještě další tři hotely. Všechny tři hotely se rozhodli zavřít až do dubna. My fungujeme dál a před Vánoci se opět, alespoň z části naplnil náš rezervační kalendář. 

K Zaslat.cz jste se dostal na jaře při první vlně korony, kdy jsme navázali příjemnou spolupráci a posílali roušky se slevou z Česka k vám do Španělska. Co vás vedlo pustit se do této pomoci?

Vždycky, když si na tohle období vzpomenu, je mi smutno. Všechno začalo v dubnu, kdy se ve Španělsku naplno ukázalo, že covid není chřipka, ale zabíjí mnohem víc, než si kdo dovedl představit. Během pár dnů přišlo o práci mnoho našich přátel, sousedů. Uzavřeli se obchody, hotely, restaurace. Byl problém nakoupit základní potraviny, a to i přes online supermarkety. Každý den bylo slyšet houkání sanitek a v noci to nebylo jiné. Jen v naší ulici zemřeli dva naši sousedé. Rozhodli jsme se s mým přítelem pomoci našim sousedům a lidem ve městě. Vláda zakázala pohyb mezi městy a provinciemi, ale nedošlo jí, že tím zakáže možnost stýkat se mezi rodinami. Spoustu našich sousedů jsou lidé v důchodovém věku, kterým každý den vozí jídlo někdo z rodiny. Začal jsem tedy vařit jídlo pro naše sousedy. Guláše, masa, těstoviny. Mezitím Červený kříž rozdával potřebným balíky s jídlem. Bylo to skoro jako ve válce. Po čase jsem zjistil, že tahle pomoc se nedá dělat donekonečna, protože i nám docházeli peníze na suroviny, přesto jsme pokračovali dál a přemýšleli, jak ještě pomoci. V Česku mezitím šil roušky snad každý a přišlo mi to neskutečné. Lidé si začali pomáhat a bylo to něco tak nádherného. Já jsem na tyhle práce levej jako šavle, a tak jsem na našem facebookovém profilu požádal pár lidí, jestli by nám neposlali pár roušek.

Jaká byla odezva?

A stalo se něco neskutečného. Během pár dnů nám přišlo 5 balíků s cca tisíci rouškami pro naše sousedy. Musel jsem najít způsob jak ušetřit na dopravě a ulehčit tak finančně těm, co nám pomáhají. Oslovil jsem Irču Skokanovou ze Zaslat.cz a ta zařídila slevu 30 % na všechny balíky s rouškami, které nám lidé pošlou. Díky ní se podařilo poslat k nám na 9000 roušek. Dodnes mám z toho slzy v očích. Představa, že někdo ušije a zabalí po kusech roušky pro lidi, kteří bydlí 3000 kilometrů daleko, je něco, co se jen tak nevidí. Roušky jsme s přítelem rozdávali osobně na ulici každý den. Chodili po domech a osobně je předávali nejen starým lidem, ale všem, kdo je potřebovali. Dostali se do domova seniorů, ale také do domova pro handicapované lidi v našem městě. O našem počinu se doslechl Červený kříž a pomáhal nám s distribucí potřebným. Denně nám tleskali, byli jsme pro ně hrdinové. To rozhodně nejsme, jen jsme cítili potřebu být potřebnými tam, kde můžeme. Velmi nás také dojalo poděkování od pana ministra zahraničí Petříčka, který naši iniciativu sdílel na svém facebookovém profilu, a tak nám pomohl k dalším stovkám roušek. Všem kdo pomohli ze srdce děkujeme.

Máte nějakou konkrétní odezvu na vaši iniciativu také od místních?

Vím osobně o minimálně dvou případech, kdy rouška zachránila život. Zmíním jeden. Naše sousedka s rakovinou nemohla do nemocnice, protože byly přeplněné lidmi s covidem nebo příznaky, přesto na chemoterapii jít musela. Lidé nám poslali roušky lepší kvality, a tak do nemocnice nakonec mohla. Denně se potkáváme a vždycky mi děkuje. Já se červenám, ale jsem rád, že jsme pomohli zachránit nebo prodloužit život. A ptáte se proč si Španělé nešijí vlastní roušky? Taky jsem se na to ptal. Většina lidí tady nemá šicí stroj. Staříčkové jdou radši na procházku nebo na pláž. Prostě je nenapadlo, že by šicí stroj byl někdy tak moc potřeba, jako v roce 2020. 

Při druhé, podzimní, vlně jste se naopak rozhodl pomoci paní, která díky vám a našim kurýrům mohla prodávat své perníčky a vydělat si tak na živobytí. Můžete nám nastínit tento příběh?

Ano… Naše zlatá Anička. Říkáme jí babička Anička. Strašně hodná paní, která žije ve Španělsku mnoho let a pro děti, nejen ty české, pořádá kroužky zručnosti a učí je umět si třeba něco namalovat nebo upéct a ozdobit perníčky. A co je pro mě to nejkrásnější – čte jim české pohádky. U rodičů Čechů, kteří tady žijí, je moc oblíbená. Děti k ní chodí nadšené a ještě se něco naučí. Anička peče přenádherné perníčky na zakázku a to s covidem bohužel skončilo. Často jste ji také mohli potkat na trzích, kde svoje nádherně zdobené české perníčky prodávala. Od dubna do června se ale trhy konat nemohly. Musel jsem pomoct, prostě jsem si řekl, že Anička si to zaslouží a musím něco udělat. Opět jsem se obrátil na naše facebookové příznivce a požádal o pomoc. Ovšem nešlo o peníze, ale o objednávky perníčku a cukroví na Vánoce. Protože Anička není typ, co by seděl doma u pece a čekal, co se stane. Ona potřebuje pracovat, tvořit a udělat svými výrobky radost. Opět jsem se obrátil na Irču ze Zaslat cz a ta přispěchala s 30 % slevou na dopravu do Česka. A tak má naše Anička práci, objednávky na perníčky a cukroví. Já mám radost, že se dobrá věc podařila a co víc si přát, než štěstí v očích lidí, které máme rádi.

Se Zaslat.cz máte za letošek bohaté zkušenosti. Můžete našim zákazníkům pár slovy přiblížit, jak vám tato spolupráce vyhovuje?

Naprosto vyhovuje. Nejen, že jsme dostali tak štědrou slevu na balíčky, ale všechno se zasláním fungovalo skvěle. Systém pro vyplnění formuláře na balík je velmi jednoduchý a intuitivní, ale co je hlavni, neřešili jsme žádnou reklamaci, prostě nic. Takže si s Irčou píšeme jak se máme a co nového v Česku a Španělsku. Ani jednou jsem se na ni nemusel obracet s problémem. Velké díky patří také panu řediteli Zaslat.cz, protože jejich sleva na balíky byla velkou pomocí a jsem si jistý, že bez ní by bylo těch rozdaných roušek o mnoho míň. A to by byla velká škoda.